V červnu, než objevili špačci že jsou třešně zralé, tak naše parta horňáků z Tesárny vyrazila na svůj okruh. Nejprve jsem musela zlomit bratra , aby mě - malou holku vůbec vzal sebou. Za pomoci mámy se podařilo a už jsme šli polní cestou pod Babu. Pomalu jsme minuli políčka, která patřila k domkům a došli k remízku Tichák a vlevo k třešňovému sadu pana Palounka. Ten nás bedlivě sledoval a nám se nepodařilo utrhnout ani třešinku. Sad jsme tedy znechuceně obešli dolů k lomu naplněnému povrchovou vodou. K Propasti a rybníčku Plivátko a na Mrchoviště jsme nešli, protože nás čekala Třešňovka.
A hurá - tam hlídal můj děda a nechal nás ať se napaseme. Ovšem, běda, jak bychom polámali větve! Dál jsme přešli na cestu za hřbitov a zůstali na Trávníku. Tam byly třešně nejlepší a nikdo nás nehonil, jen po nás někdy kouknul pan řídící Příšovský, jestli nepadáme ze stromů.
K večeru se z ulice začaly ozývat hlasy našich maminek: Zdeňku a Milado, Vláďo a Stando, Pepo a Jindro, Vláďo a Dano, Hano, Jano a Pepíčku, Karle a Jano!!! A nakonec silné zahvízdání mého tatínka, který se mi určitě podíval do žákajdy. Tak teď vidím, že málokdo porozumí, ale je to z Kosmonos. Ze všeho zůstala jen Třešňovka, na polích je vodojem a zahrádky, v Propasti motokros, nyní cyklokros. Třešně tam pořád jsou a stejně sladké.
Krásné léto všem.
Jinak si pamatuju, že na každé příjezdové cestě do vsi byl nějaký křížek, socha, nebo tzv. boží muka. Socha byla i na Debřské na konci kaštanové aleje u cesty na písky.
Jeden kříž pamatuju u staré nemocniční vrátnice / staronová MŠ /a v esíčku od Chudoples, kde je dnes nové fotbalové hřiště, stály vysoké stromy, lípy? Rodiče vyprávěli, že tam jsou pohřbení němečtí vojáci, kteří zemřeli na psychiatrii po odsunu.
Nejsem si jistá, jestli se pamatuju na křížek na začátku Stakorské. Napiš.