info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
Splnil se mi další sen. Před třemi lety jsme jeli na vystoupení Springsteena a E-Street Bandu do Mnichova, a tam jsme si řekli, že jestli někdy přijede do Prahy, budeme tam! Pak se objevila zpráva, že Bruce v březnu vydává novou desku - Wrecking Ball - a že k ní pojede turné. A v itineráři se objevila i Praha. V prosinci už jsme měli lístky v kapse. V březnu už jsem měl doma čerstvě vydanou desku. A včera večer jsem prožil euforické tři hodiny a ještě dvacet minut k tomu tváří v tvář (téměř) Bossovi a jeho kapele. Pravda, malinko jsem si onou tváří v tvář zapřeháněl, ale oproti mnichovskému koncertu jsme nyní pódiu byli aspoň třikrát blíž, než tehdy. Navíc zde bylo i krásně vidět na velkoplošnou projekci, takže každý návštěvník viděl nejen hlavní hvězdě až do tváře. Na pódiu jsme také napočítali mnohem více hudebníků - letos jádro E-Street Bandu doprovázejí dechová a vokální sekce. A ladí jim to pěkně. Také zvuk z reproduktorů byl nad očekávání. Nepříjemně mě překvapil snad jen fakt, že nebylo ani zdaleka vyprodáno. Bruce představil i šest skladeb ze zmiňované poslední desky - ty byly mezi vrcholnými čísly večera!
Tři roky starý koncert jsem popsal velmi detailně (najdete zde), takže dnes budu stručnější: uchvacující, živelné, vtipné, muzikálně skvělé, místy dojemné...výkon snad na hranici lidských možností. Dvacet minut po sedmé si nás Bruce jen s kytarou a písní The Ghost Of Tom Joad omotal kolem prstu, a dvacet minut před jedenáctou večerní nás polomrtvé v hudebně orgastickém rauši opustil. "Víc už snad přijmout nemůžete," kroutil Springsteen nevěřícně hlavou, když stále natahoval slavnou Twist and Shout, kterou si vybral na úplný závěr. Byl blízko pravdě. A ač komediantsky hrál, že je ve svých 63 letech na konci se silami, sil měl víc, než mnozí z nás, kteří jsme jen seděli (první půlku) a zbytek se pohupovali v rytmu, tleskali a hulákali. Je to klišé, ale v tomto případě ono vzájemné nabíjení se fungovalo. A Springsteen bavil i svými komediálními vložkami a skvělou spoluprací s publikem.
Jasně, i v Praze platilo, že velká část připraveného play-listu vzala za své - znalí fanoušci totiž měli na plakátech a kartonech názvy písní, které chtěli zahrát - a mnohé z nich Bruce s kapelou uspokojili. Pravda, v jednom momentě z toho vzniklo krátké jediné hlušší místo koncertu, kdy Bruce začal spíše mluvit s kotlem, než hrát (což brzdilo zejména kvůli tomu, že převážná většina lidí netušila, co Boss říká), ale zase jsme se dočkali vtípků (úžasný byl psaný dotaz jedné fanynky, zda se Bruce v roce 1990 nepotkal s její matkou). Nejen tímto bylo vyvráceno očekávání škarohlídů, že se na stadionu sejde pár tisíc lidí převážně téměř důchodového věku. Tak to tedy ne. Důkazem toho budiž také dvě slečny, které si Bruce vytáhl na pódium - ta první bravurně odzpívala refrén Waiting On A Sunny Day, druhá si s ním v samotném závěru střihla tanec přímo na pódiu. I kamery zabírající přední řady kotle naznačovaly, že Springsteena objevují další a další generace fanoušků a minimálně první řady znají i texty! Nutno doplnit, že fanoušci vpředu byly pořád v centru dění – Bruce běhal z jednoho konce prodlouženého pódia na druhé, s fanoušky si plácal, nechal je hrát na kytaru…odměna pro věrné fanoušky, jak má být.
Nejen provařené pecky, ale i pro mnohé neznámé skladby (dohromady ke třem desítkám, většinou propojeny do dlouhých sad) udržovaly návštěvníky ve varu, ale zároveň i citlivě včas zbrzdily a umožňovaly se tak nadechnout k a ušetřit síly na závěrečné šílenství. Mezi mé osobní vrcholy patřily skladby: My City Of Ruins (zavírák z alba The Rising, nádherná skladba, během které Bruce představil svůj band a vzpomínku spolu s fanoušky věnoval těm, kteří nemohli být s námi), Jack Of All Trades (z nové desky, i bez znalosti textu vás tahle píseň musí uhranout, sóla na trumpetu a elektrickou kytaru a Bruce s velkým bubnem na závěr..ještě teď mám z téhle skladby husí kůži), Waiting on A Sunny Day (dlouhodobě jedna z mých nej, opět odehraná a odzpívaná s podporou fanoušků), kytarové sólo v Because The Night, a hlavně úžasná píseň Land Of Hope And Dreams, kterou se rozloučil. No, rozloučil. Vzhledem k tomu, že hrál "teprve" dvě a půl hodiny, všem bylo jasné, že se bude hrát dál. A hrálo se a řádilo a tančilo a hulákalo - prostě mejdan, jak má být. Sada přídavků byla neuvěřitelné - hned tím prvním si u mě odmazal další dluh - Thunder Road. Pak si nechal (stejně jako v Mnichově a asi i všude jinde) rozsvítit celý stadion, a přidával další a další pecky - Born To Run, Born In The U.S.A., Seven Days Of Rock, 10th Avenue Freez-out (s dojemnou vzpomínkou na saxofonistu Clarence Clemmonse, jehož místo zaujal jeho synovec Jake), Bobby Jean, Dancing In The Dark, již zmiňovaná Twist And Shout - padesát minut non-stop přídavků, které do Synot Tip Arény napumpovaly neuvěřitelnou a slovy těžko popsatelnou energii...
Jako omámení, mnozí s neustále kroutícími hlavami a nevěřícími pohledy (je to možný? on je normálně cvok!) opouštěly před jedenáctou večerní snad dvě desítky tisíc diváků stadion. A vzhledem k faktu, že se jednalo o jediný koncert turné pro střední a východní Evropu, bylo slyšet hodně polštiny, hodně slovenštiny, v hledišti byla vidět dokonce finská vlajka, hodně bylo samozřejmě anglicky mluvících fanoušků.
"Je jasné, že čím delší doba od tohoto koncertu uplyne, tím víc budeme vnitřně přesvědčeni, že se jednalo o zážitek stěží opakovatelný," píšu v oné tři roky staré reportáži z Mnichova. Nyní je už jasné, že to byla mýlka (tehdy jsem ohodnotil na 98%). Zážitek byl včerejším vystoupením překonán, a mohu tak tedy dát bez přemýšlení 100%! Do mysli se mi ale nyní vkrádá další - mírně znepokojivá - otázka - uvidím ještě někdy něco lepšího, úchvatnějšího? Škoda, že včerejší zážitek není přenositelný - můžete vidět desítky živých koncertních DVD, poslouchat skvělé živáky na CD, číst reportáže z koncertů...ale to, co se včera večer dělo v Praze, si těžko může někdo jiný, než očitý svědek, představit. To se prostě musí prožít! Děkuji, že jsem měl tu příležitost.
Odkaz na reportáž z mého oblíbeného serveru: http://musicserver.cz/clanek/39817/Bruce-Springsteen-E-Street-Band-Synot-Tip-Arena-Praha-12-7-2012/. Ze stejného serveru jsem si také vypůjčil první fotografii,autorem je pan Vladimír Komjati.
