info@nasekosmonosy.cz
725 244 482
Naše Kosmonosy
aneb „léto, prázdniny a dovolená budiž pochváleny“. Touto parafrází známého výroku Fráni Šrámka uvádím komunální politice vzdálené, odpočinkové čtení, nejen pro pamětníky.
Poznámka: Všechny zde uvedené hudební skladby je možno vyhledat na Googlu a poslechnout na YouTube pod uvedenými originálními názvy nebo jmény interpretů, tučně vytištěnými.
Za mých klukovských let, před více než půl stoletím, jsme měli doma předválečný, ale poměrně kvalitní rozhlasový přijímač, pro mne tehdy „rádio“, značky Telefunkem Choral. Rozhlas byl tehdy jediný běžný domácí zdroj aktuálních, i když zkreslených informací o dění u nás a ve světě a především zábavy. Ještě musím připomenout dva tehdejší video zdroje: vedle „žurnálů“ před filmem v kině se dala v Česku od roku 1953 sledovat „televise“. V té době bylo ale v Kosmonosích pár televizorů s „psaníčkovou“ obrazovkou, jeden měli Lukešovi, kam jsme jednou či dvakrát s tetičkou zavítali.
Pro přiblížení tehdejší atmosféry obce předkládám dvě oficiální pohlednice z padesátých let. První je z dožínek v roce 1951 v parku před zámkem. Na transparentu úderná hesla“ S presidentem Gottwaldem vpřed za mír a socialismus“ a „Mládež - prací za mír“ a nezbytné portréty Gottwalda a Stalina. Na té lavičce s dětmi jsem teoreticky klidně mohl sedět i já.
Pro neznalé: dožínky byla původně pohanská a poté i křesťansky laděná slavnost k ukončení žní. Po roce 1948 byla řazena mezi budovatelské, socialistické slavnosti! Na druhé pohlednici je prostor křižovatky před kinem (dnes restaurace U šmaku), postaveným v roce 1952. V levo dávno neexistující Rudova kovárna, na silnici čerstvě poválečná Škoda Tudor. Toto jméno vzniklo (prý) prostým přepisem anglického "two door", tedy "dvoudveřák".
Zpět k radiu. První dětské pravidelné poslechy se týkaly nedělní pohádky, buď prostě jen čtené - často tzv. národními umělci - nebo i dramatizované. Už tehdy si jako dítě také pamatuji nedělní chvilku poezie, později populární i v televizi. Bylo to v poledne a měli jsme obvykle hovězí nudlovou polévku.
Tehdy se chodilo do školy i v sobotu, pravda jenom dopoledne. Pětidenní pracovní týden byl zaveden až v roce 1968. A to klukovské odpoledne jsem zčásti téměř pravidelně strávil u radiopřijímače na kanapi. Od 14. hodin byla „rozhlasová inscenace pro mládež“. Nejvíce mě upoutala verneovka „Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsakovy“ z roku 1919. Byla to science fiction, napínavá k prasknutí. Později jsem zjistil, že Jules Verne stačil pro nemoc napsat 
pouze čtyři kapitoly. Ty pak přepsal a celý román dokončil čtrnáct let po jeho smrti syn Michel! A v pět zábavný pořad, to už na přelomu padesátých a šedesátých let, „Šťastnou cestu“ pro motoristy, provázený komikem, imitátorem a hercem Jiřím Štuchalem (obr.vpravo). Ten byl také prvním moderátorem rozhlasových silvestrů. Jeho vejšplechty např. „šmarjá panno, rodná strano“ nebo „využijte příležitost: co tady dnes po prvé uslyšíte, se už po druhé nemusí vysílat“ byly vystřiženy a Štuchal dostal od cenzorů třeba i roční „dištanc“. To už je dnes těžko k pochopení.
Velmi populární, tuším ve čtvrtek, byl „Kolotoč zajímavostí, humoru a písniček“. Název vznikl přepisem názvu zábavného pořadu BBC „Roundabout“, což je buď kruhový objezd anebo právě kolotoč. Chytlavá znělka pochází od německého houslisty a skladatele Helmutha Zachariase a skladba se jmenuje „Hoch na kolotoči“ (Boy On The Carousel)
Do poloviny 60. let se v Československém rozhlase nevysílaly žádné kontaktní pořady pro dospívající mladé lidi. Rocková a jazzová hudba byla stále tabu (viz dál Radio Luxembourg) a pořady se kvůli dohledu nad obsahem předem natáčely. V této době, přesně v roce 1965, přišel rozhlas s pořadem, u jehož zrodu stál tehdy populární prozaik, fejetonista, publicista, pozdější autor manifestu Dva tisíce slov a chartista Ludvík Vaculík. Jmenoval se Mikrofórum - jakýsi magazin pro mladé lidi, který všechny zajeté zvyklosti změnil. Sama znělka byl trhák. Šlo o chytlavou rokenrolovou skladbu Billyho Justise a Sida Mankera (1957) “Raunchy“ (z angl. ve smyslu vulgární, oplzlý, sexy, ale taky špinavý tulák, vagabund) z repertoáru orchestru Billyho Vaughna. Prý to byla také znělka pořadu pro „zelené barety“, speciální jednotky americké armády za války ve Vietnamu. To ale určitě tehdejší režimní dohled nad rozhlasem nevěděl. Znělka pořadu je interpretace - aranžmá - české kapely Fapsorchestra, vzniklé právě v polovině šedesátých let, s kterou mj. jako host vystupoval Pavel Bobek. Pořad vysílal soudobou zahraniční pop a rock muziku, ale protože v archivu téměř žádné zdroje - gramodesky - nebyly, redakce si je na výzvu půjčovala od posluchačů. Jó, úžasná doba zlatých šedesátých let. Rokenrol byl stále oficiálně odsuzován jako pokleslý žánr a export západního imperialismu! Fakt je, že mnohé skladby byly v reperotoáru našich skvělých orchestrů Karla Vlacha, Gustava Broma, Karla Krautgartnera a dalších. Orchestr K. Vlacha měl i pravidelný pořad v rozhlase, uváděný známým konferenciérem a textařem Vladimírem Dvořákem. Začínal znělkou Hvězdný prach - Stardust z repertoáru orchestru Glenna Millera (obr.níže). Skladba byla složená H. Carmichelem již v roce v roce 1927! Ještě poznámka: Karel Krautgartner emigroval hned po okupaci v roce 1968 - to vzpomínka k zítřejšímu výročí 21. srpna! Samozřejmě jsem měl styl „populárně tanečních“, v jádru swingových skladeb rád, ale...nebyl to originál!
Na stanici Československo, na VKV se rovněž v šedesátých letech začala vysílat také hudba západní provenience například v pořadu Gramotingltangl. Ten byl moderován Jiřím Suchým a někdy dokonce i Janem Werichem! Vtipný, moderní pořad. Také pořad "Vysíláme pro vaše magnetofony" byl zdrojem bezvadných skladeb z historie jazzu a popu.
Nesmím zapomenout na můj oblíbený a seriózní Meteor, populárně-vědecký magazín rozhlasu s reportážemi, rozhovory a dokumenty o všem, co stojí za to vědět, se kterým jsem měl i čest později spolupracovat díky příteli dr. Josefu Kleiblovi.
Teď už ale k neoficiálním zdrojům - pořadům západních stanic. Vracím se opět do padesátých let. Originální swingové, rokenrolové, ale i popové skladby se v nočních hodinách poslouchaly na „Radio Luxembourg“, lidově zvaný Laxík. S tím je spojená krásná scénka ve filmu Šakalí léta, jak si „bejby“ příslušnou vlnovou délku vyryl na skleněné stupnici lidově demokratického přijímače.
A
konečně vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Jejich poslech, který byl všemožně rušen (jedna rušička byla na Káčově u Mn. Hradiště), se sice přímo netrestal, jako za nacistické okupace třeba poslech stanice „Londýn“, ale sledováním jsem se veřejně nechlubil. Nepříjemností kvůli tomu nebylo málo. Přitahovala mě zvláště druhá stanice, kde byly mj. i pořady o historii i novinkách z populární hudby, zvláště “dance music“. To byla pohoda, při poslechu swingových big bandů kapelníků jako Count Basie, Benny Goodman, Jimmy Dorsey, samozřejmě Glenn Miller, z novějších Billy Vaughn a další. Při jednom pořadu mě upoutala zvláštní swingová orchestrálka. Ač nejsem odborník, tipoval jsem to na třicátá léta v New Orleans. I druhá skladba měla tentýž nátěr, ale pak přišel šok. Po žesťovém úvodu začal podmanivý ženský hlas zpívat - v ruštině. Málem jsem spadnul ze židle! Z krátkého a ještě rušeného komentáře jsem zachytil pouze křestní jméno kapelníka: Alexander. Byl jsem na mrtvici a přes veškeré úsilí jsem do konce “totáče“ záhadu nevyluštil. Pak přišel internet a vše jsem si - tuším v roce 2008, ne úplně jednoduše -„vygoogloval“. Takže: šlo o sovětský orchestr Alexandera Cfasmana. K tomu pár poznámek. Alexander Naumovič Cfasman (1906-1971) (obr. vpravo) byl vynikající pianista, skladatel a dirigent a 
průkopník jazzové muziky v Sovětském svazu ve dvacátých až šedesátých letech minulého století. I přes kritiku a diskriminaci tohoto hudebního žánru komunistickým režimem se prosadil a jeho popularita byla obrovská. Oficiálně se orchestr jmenoval „estrádní“, ale americký swing čišel z každého taktu. Vedle něho měly úspěchy i big bandy Leonida Utěsova (1895-1982) nebo Alexandera Varlama (1904-1990). Cfasmanovo pojetí však mělo nejblíže tomu americkému.
První skladba, kterou jsem kdysi slyšel na Hlasu Ameriky se jmenuje česky (asi) „Josefe, Josefe“, ev. „Pepo, Pepo“ v ruské verzi „Džosef“, v anglické “Joseph! Joseph!“ (1939). Původně židovská lidová píseň v jiddiš pod názvem Jusell, Jusell. Druhá se jmenovala „Mně tak grustno“ (1946) čili „Mě je tak smutno“ a zpívala ji Ružena Sikora (1918 - 2006), v Rusku populární zpěvačka, ano, českého původu (tedy Růža Sýkorová) (obr.níže) Její otec byl operní zpěvák. Ona studovala v Moskvě, v roce 1941 zakončila studium hudebního umění v Rostově na Donu.Velmi brzo dosáhla takové popularity, že ji její příznivci nazývali „máma tango“. Jako jedna z prvních sovětských zpěvaček začala zpívat písně v cizích jazycích, včetně češtiny. Hudební kritici vyzdvihovali, že se „nesnaží píseň pouze zazpívat, ale zahrát ji, procítit“.
Z dalších skladeb téhož orchestru jsem na googlu našel nahrávku tanga Unavené slunce (Utomljonnoe solnce) s ruským textem. Autorem je polsko židovský skladatel Jerzy Petersburski, píseň vznikla v roce 1936 a původní název byl „Ostatnia niedziela“, ve světě pak „Last Sunday“. Bylo nesmírně populární a tak nostalgicky podmanivé, že dostalo přezdívku “sebevražedné tango“. Aktuálně se hraje dokonce v Hiltonu ve Spojených arabských emirátech!
Překvapení nekončí: tato píseň se stala sound trackem oskarového filmu režiséra Michalkova „Unaveni sluncem“ (1994). Za holokaustu byla skladba cynicky zneužita: v nacistickém vyhlazovacím táboře Sobibor ji hrával vězeňský šraml ze sonderkomanda židovským spoluvězňům na cestu do plynové komory!
Pokud jste milovníci jazzu, swingu, ale i “estrádní hudby“ a máte chuť si poslechnout hned teď skladby Cfasmanova orchestru, nejen z 20. až 40. let (asi nejlepší), ale i virtuósní klavírní variace na téma amerických filmů (!!!) samotného šéfa orchestru, není problém vytáhnout řadu originálních záznamů na Googlu pod heslem „Tsfasman´s Orchestra“, jsou zde i videoklipy. Přeji příjemný prožitek!
Je neděle, nádherný letní den, třicet ve stínu. Jako kluk, no spíše už končící teenager, bych zamířil na fungl nové kosmonoské koupaliště ....
Doufám, že máš vše uloženo a Tvé články se neztratí.
Díky.