Naše Kosmonosy

"Babobřesky jsou tragickým odrazem postupující všeobecné vulgarizace části společnosti, které unikají jakékoli jiné hodnoty než pivo, tlačenka, Blesk, a proto v přímé volbě prezidenta logicky vybrala dokonalého reprezentanta českého buranství, který nyní dřepí na Hradě, pokud právě nepadá."

Jan Rejžek

31.ročník Bakovského půlmaratonu se uskutečnil letos v sobotu 12.dubna. Ale jelikož jsem začal běhat až na jaře 2012, tak jsem stál na jeho startu teprve podruhé. Loni jsem zaběhl čas 1:42:16 a letos jsem se těšil na příjemný běh místy, která znám, a která mám rád. Po loňské první zkušenosti jsem se těšil hlavně na poslední 4 kilometry, které přináší klesání z Bítouchova skoro až do cíle na náměstí v Bakově nad Jizerou. Loni mi tahle pasáž parádně sedla a předběhl jsem celkem dost funících spoluběžců. Není ale každý rok stejné posvícení, jak jsem se letos opětovně přesvědčil.

Na pražském půlmaratonu v roce 2012 jsem na této trati debutoval, vždyť pár měsíců předtím jsem vlastně začal tak nějak běhat. Ne zas tak často, ale daleko, jestli se dají dávky mezi 15-18 km považovat za daleko. Od ledna jsem měl v nohách nějakých 260 kilometrů, takže to tentokrát nebylo o tom, zda to uběhnu, ale jak a za kolik. Osobák v rámcu RunCzech ligy mám 1:45:15 hod. z Karlových Varů, moc jsem chtěl v Praze jít pod 1:45:00. Nakonec se to nepovedlo. Byť bylo naprosto ideální počasí, byl jsem zdráv a cítil jsem se dobře, nedostal jsem se po 5 minut na kilometr. Možná na škodu byl rekordní počet běžců - přes 12 tisíc nás bylo - protože jsem byl několikrát na trati uzamčen a musel jsem ostatní buď obíhat, nebo se i téměř zastavit. Na dalších půlmaratonech už tak těsno nebude.

Praha, 12.květen 2013, 9 hodin ráno. Na startu Pražského mezinárodního maratonu se zcela na konci zhruba desetitisícového davu běžců z celého světa chvěje nervozitou osamocený běžec. Uvolnění běžci z Japonska se vesele fotí, on řeší, jak nahradí čelenku, o kterou vlastní blbostí přišel při odevzdávání batohu v technickém prostoru. Bez čelenky nebo šátku ještě neběžel, navíc je neplánovaně teplo (on celý v černém a neletním), do toho nechce naskočit aplikace v mobilu, která by ho měla tak trošku řídit, aby nejančil nebo se neloudal. Tu aplikaci bude ladit ještě dva kilometry, a zprovozní ji až v momentě, kdy bude vbíhat na Karlův most, který je jen jednou jedinkrát v roce uzavřen pro turisty - právě jen druhou květnovou neděli patří pár desítek minut pouze běžcům. 42 kilometrů a 185 metrů. Maraton. Poprvé. V nohách od ledna zhruba tři stovky kilometrů, nejdelší trénink 27 kilometrů, bolesti v oblasti pravé kyčle trvající už několik týdnů. Přesto běží a má tři cíle. Neumřít. Nevzdat. Doběhnout pod pět hodin. A jeden sen. Doběhnout pod 4 hodiny. Blázen je to.

Po roce, kdy se v Praze běžel nádherný závod v černých tričkách podruhé, uspořádala firma Nike třetí ročník tohoto závodu v atraktivních šedých tričkách, na jejichž zádech si každý nesl svou vlastní výzvu, heslo, vtípek, cokoliv. I v tom je tento běh atraktivní i pro čtenáře. Desetikilometrová trasa při čtení ze zad běžců přede mnou totiž poměrně rychle uteče a člověk se i pobaví. Navíc chce číst nové a nové vzkazy, takže se snaží doběhnout ty, které ještě nemá přečtené.

Ještě se mi to nestalo. Zažil jsem a doufám, že ještě zažiji spoustu báječných koncertů, ale doufám, že se už nikdy nebudu bát o to, zda se zpěvák ve zdraví dožije jeho koncertu; a zároveň si tak moc nebudu přát, aby už radši na závěr nepřidával. Stalo se letos 3.května ve Stuttgartu, kde v rámci svého rozlučkového turné vystoupil můj oblíbený masový knedlík, karbanátek, sekaná, no prostě anglicky Meat Loaf.  No, nebudu vás napínat: přežil, a dle mých informací přežil i ten zbytek koncertů, které ho v rámci jeho posledního turné čekaly. A fakt, že se jedná o opravdu poslední turné, v tomto případě nelze zpochybnit. Stačilo poslouchat a dívat se. Přesto nelituju, že jsem do toho šel. Viděl jsem koncert Meat Loafa, kterého jsem dlouhé roky fanouškem. I když v paměti si ho radši uchovám jinak.

Možná jste si v neděli 18. srpna kolem čtvrt na devět ráno všimli motorového rogala, které přiletělo od Bradlce, přeletělo Kosmonosy a pak přes Mladou Boleslav odletělo směrem k Chlumu. Musím přiznat, že se jednalo o neskutečně krásný zážitek a věřím, že jsem neletěl naposledy. Z výšky naše město vypadá nádherně. Příště už si vezmu i totoaparát a nabídnu vám více fotek...v neděli jsem se jen kochal a užíval si ten pocit vidět vše s nadhledem... (když jsem nemusel řídit

A povedly se nejen po stránce počasí, které v sobotu 27. dubna meteorology opět neposlechlo a nabídlo sice chladnější, ale pro sportovní výkony příjemné počasí. Rekordních 129 závodníků se sešlo pod Příhrazskými schody v srdci Českého ráje, aby si vyzkoušeli svou fyzičku a zvládli 300 metrový úsek s převýšením 80 metrů za co nejkratší čas. Turisté, kteří někdy šli červenou Zlatou stezku Českého ráje, dobře vědí, o jaké místo se jedná.

Ono se sice řekne schody, ale je to kombinace nepravidelných kamenných schodů, kořenů, krátkého úseku kovových schodů a všude přítomného listí. Těch několik málo minut, kdy závodníci schody zdolávají, ale nabízí takový adrenalin a test fyzických a zejména psychických hranic každého jedince, že letos pořádající Horolezecký oddíl z nedalekého Mn.Hradiště oslavil již 35.ročník této akce. A vzrůstá i počet bláznů, kteří se poslední dubnovou sobotu přijíždějí zcela dobrovolně zničit. Bláznů doslova všech věkových kategorií – jedinou podmínkou pro start je totiž ta, že dotyčný umí chodit.

Třikrát jsem ve druhé polovině devadesátých let navštívil českou verzi představení Jesus Christ Superstar, který tehdejší tým kolem Kamila Střihavky, Dana Bárty a Báry Basikové hrál v pražské Spirále. Do muzikálu jsem se tehdy zamiloval, následkem čehož máme doma více verzí muzikálu včetně anglických, a také několik videozáznamů. Dlouho jsem se však zdráhal vyrazit na novou českou verzi, kterou před pár lety začalo hrát Hudební divadlo v Karlíně.

Tomáš Řepka, velká fotbalová ikona, je po svém vyhazovu z SK České Budějovice stále bez angažmá. Po údajných námluvách s Jihlavou, Pardubicemi či Bohemkou se do hry vložila divizní Dobrovice, která je díky tamnímu prosperujícímu cukrovaru schopná přitáhnout i bývalé ligové hráče. I proto tam nedávno působil bývalý reprezentační kapitán Jiří Němec, nyní jsou v kádru další exligisté Martin Zbončák či Tomáš Cigánek. Řepka by si v Dobrovici podle televize Nova mohl vydělat až osmdesát tisíc korun za měsíc. "Hráč jeho typu a zkušeností by se nám určitě hodil," řekl pro televizi Nova sportovní manažer FK Dobrovice. Místní cukrovar již navíc údajně zadal reklamní agentuře úkol využít hráčovo jméno ve vztahu k cukru a cukrové řepě.